Hadimrska | S ADHD je vše neustále v pohybu :)

 Ano,

 s ADHD je vše v pohybu, všechno frčí, jede jak namazanej stroj a nikdy se nezastaví. Na pochodu budou i vaše nervy, pokud tedy nedosahují tloušťky námořnického lana a nechlubí se odolností ocelového drátu.

A kdyby zůstalo jen u "klepání nohou" (všichni asi známe, jestli jste to nedělali sami, tak určitě některý z vašich spolužáků někdy ano), případně vrtění a poposedávání, tak by to bylo ještě fajn.

K napsání tohoto dnešního článku mě přímo nakopl čerstvý zážitek, který jdu vyklopit ještě zatepla.

Zkouším hadimršku z přírodovědy (4. třída, probírají vlastnosti látek a také horniny a nerosty). Prošly jsme to spolu, pak se to chvíli učila sama. Když jsem ji šla vyzkoušet, probíhalo to takto:

já jsem seděla na posteli a zatínala zuby, hadimrška se pohybovala po pokojíčku (neviděli jste Kameňák? Scénu se studentkou, která při zkoušení musela tančit? Případně by stačilo Marečku, podejte mi pero: on při přemýšlení potřebuje chodit). V náručí měla plyšovou krávu. Než mi odříkala ty dvě kapitoly ze sešitu, stihla s tou krávou válet sudy (napomínám: nech tu krávu), dále lezla po čtyřech a krávu válela za sebou (seď a nehýbej se a nech tu krávu!!!), odříkávala dál... mezitím si odběhla uklidit tu krávu do obýváku, vrátila se, lezla po čtyřech, točila se na zadku... a u toho se dostala až na konec látky. 

Jediný způsob, jak ji donutit, aby se nehýbala, by bylo posadit si ji na klín, chytit nohy a ruce... ale ona už v té čtvrté třídě něco váží.

Jak ji tak pozoruji, říkám si, jak hrozně těžké pro ni musí být udržet se v klidu ve škole... ale dobře vím, že si tam alespoň žmoulá rukáv, spodní ret, vlasy, případně jinak kompenzuje to, že nemůže lézt po čtyřech a vláčet za sebou krávu. Mám-li být upřímná, doma preferuju to, když trdluje po pokoji a uleví svým nervům, než kdyby se kousala do rtu, rýpala si kůžičku kolem nehtů, tahala si rukáv či jinak dávala průchod svému stresu. 

Předpokládám, že tento článek vyhledají rodiče dětí takzvaně hyperaktivních. Ti jediní pochopí, že křikem, vyhrožováním, zákazy, příkazy, rozkazy, sliby, rozčilováním se dosáhne jednoho: totálně vynervovaného dítěte v první fázi, a v druhé fázi jsou na hlavu rodiče, protože nejen že to nepomohlo, ale teď už kromě nás jančí a vyvádí i dítě, pokud nezačne rovnou koktat.

Ostatní nechť klidně podlehnou dojmu, že tyhle děti stačí okřiknout, a já jdu přečíst pohádku (na střídačku... i tohle jsme časem zvládli, aniž by knížka lítala nahoru a dolů a dítě očima neskákalo nekoordinovaně z řádky na řádku), a radovat se, že i při tom lezení po čtyřech a točení se na zadku se zvládla naučit dvě kapitoly z přírodovědy. 

Přeji krásný den všem.