Vítejte u Hadimršků

Toto je deník dítěte s ADHD a jeho rodiny. Budu mu říkat deník, i když bude zahrnovat i velkou část vzpomínek a pohledů zpět. Zážitků, kdy jsme o ADHD nevěděli, čelili průpovídkám okolí, jak by "dali jednu studenou sprchu a bylo by hotovo" (a o tom, jak to s tou sprchou nefungovalo), nechápali situaci, kdy Hadimrška šílela z toho, že něco nebylo tak, jak si to v hlavě naplánovala, čelili nevysvětlitelným nočním křikům, nechápali, proč proboha "nemůže chvíli sedět, aniž by nehýbala aspoň palcem u nohy", nemůže se najíst, aniž by jí něco nespadlo/vylilo se/rozsypalo/skončilo jinde než mělo. Jestli žijete ve světě, kde máte pocit, že se všechno musí opakovat dvacetkrát (nejmíň??), kde máte pocit, že vaše dítě je natahovací myš na klíček, která jede a jede a jede, dokud jí nedojde pérko, často posloucháte poznámky typu "bože ta/ten je hyperaktivní", a vy v duchu tušíte, že tím "hyperaktivní" možná myslí "nevychovaná/ý", a zároveň víte, že jste udělali maximum (nebo vaše maximum..... dokud vám nedošly síly), a přesto prostě hyperaktivní je. A bude. Možná se tomu dřív říkalo neposeda. Dneska je hyperaktivní, ale buďte v klidu. HYPERAKTIVNÍ ZŮSTANE :D:D

Budu sem psát postřehy, zážitky, dojmy a zkušenosti.

Určitě mi odpustíte, když s vámi o tom nebudu moci diskutovat (i když bych tak ráda!), ale Hadimrška zabere tolik času, že bych vám potom už nestihla na blog napsat vůbec nic. Jestli tento blog pomůže třeba jen jednomu rodiči v tom, aby se cítil lépe a ne jako rodič-exot, budu strašlivě šťastná.

Nebudu sem psát odborné informace a analýzy. Tohle přenechám skutečným odborníkům. Nebudu zde trousit ani zaručené rady, jak ADHD bezpečně poznat, ani nebudu tvrdit, že to všechno dělám správně. Budu to psát tak, jak to prožívám(e). Třeba se v tom najdete.

Tak pojďme na to, rodiče J