Afektivní záchvaty? Toto nemohu pohledem zpět pojmout jinak než s nadhledem a humorem, ačkoli v aktuální době to připomíná film "3.15 zemřeš" (za předpokladu, že vám ve 3.15 jede autobus a vaše dítě se ještě ve 3.14 válí v zimní kombinéze po zemi a řevem trhá podlahovou krytinu).

Ale ano, ano, ano, jednou to přestane. Do té doby - Bůh s vámi :)

Lidé, stojící s vámi

 I háďata se občas potřebují stravovat. Když chudák Hadimrška stoluje, je to o nervy. O moje i o její. O moje proto, že to musím prát, o její proto, že jí vadí, že už se zase polila.

Jemná motorika hraje při zápasu s vidličkou a nožem prim. Na to přijde brzo každý, kdo má s ní problém (s tou motorikou. A NÁSLEDNĚ S VIDLIČKOU). 

Myslím, že posledním geniálním nástrojem,

Nuže - jak je to tedy s motorikou?

Inu - dost bídně :-)

Nyní si s úsměvem vzpomínám, jak jsme ve školce nafasovali brožurku se seznamem dovedností, které by děti měly ovládat spolu s nástupem do školy. Přesně si vybavuji, že jedním z těch předpokladů bylo: "dítě jezdí na kole, skáče přes švihadlo a tak dále". Fajn. Jsem ráda, že jsem brožurku neposlechla a v otázce

Hadimrška dávala svůj temperament na odiv v podstatě od prvního dne.

Největší oporou mi byly dětské sestry na oddělení šestinedělí. Jedna dostala od nás (čtyř obyvatelek pokoje) přezdívku Gestapo, druhá Maminka.

Gestapo nás všechny hromadně oslovovala "matko".  Mé první spolubydlící řekla, že když vidí, jak koupe mimino, tak se jí nechce věřit, že to